Sedmá kniha profilové edice našeho nakladatelství Bonaventura vychází ve velmi omezeném nákladu 50 ks. Výtvarník Tomáš Bím ji vtiskl neopakovatelný rukopis nostalgického pohledu na kraj kolem Berounky, k němuž sdílí svou lásku s Otou Pavlem. Ten se už vydání této knihy nedožil, vyšla v roce 1974 po jeho smrti, tehdy zakázaný Karel Šiktanc k ní připravil doslov pod cizím krytím – naše vydání se vrací k tomu prvnímu s péčí o autentický dokument, společně s původním doslovem. Edičně text připravila Markéta Teuchnerová. Kniha je výsledkem ruční práce dvou desítek lidí po dobu dvou let. Graficky ji připravil Radek Pokorný, uměleckou vazbu provedl Jan Kotulán ze studia Daruma, litografie vytiskli Boudovi v litografické dílně v Říční. Mistrovství pánů kamenotiskařů se projevuje i v delikátní přechodové hře barev jednotlivých grafik.
Kdo z lidí věděl v okolí buštěhradského zámku a přifařených vsích, že malý Popprovic kluk, bloumající kolem rybníků, a stohů, a šachet a ocejchovaný pak nadosmrti válkou, nosí si po kapsách kouzelnou tužtičku, která té prašné, však líbezné krajině navždycky vydobude slávu?
...
Stojím uprostřed Buštěhradu na kostrbaté silničce mezi dvěma rybníky a dívám se k domu, kde Ota Pavel prožil snad největší kus svého života. Nepočítáno roky a dny. Ale malou násobilkou dětství.
Zde někde rostla vrba, ze které si uřízl kus měkkého dřeva na svou kouzelnou tužtičku. Zde někde pršela voda, která mu nejspanileji tančila na čistotné hladině.
Zde někde byl králem. I posledním z posledních, když v dálce zahvízdaly sběrné vlaky.
Ano. Stará pravda o jednom koutě na světě, který jako by člověku předznamenával všecko příští, platí i tady. Neboť Pavlova slovesná jistota není jen v jazyku, v němž nacházel letitý zákon. Nikdy ho netěšilo mluvit jen krásně do větru. Nebyl z rodu příjemných mluvků.
Naopak.
Z doslovu Karla Šiktance.
